[ Pobierz całość w formacie PDF ]
Necronomicon
Svědectví bláznivého Araba
TOTO je svědectví o všem, co jsem viděl a co jsem se naučil v těch letech, kdy
jsem vlastnil Tři pečeti Masshu
. Viděl jsem tisíce a jeden měsíc a to je dozajista dlouhý čas pro
život člověka, ačkoliv se říká, že proroci žili mnohem déle. Jsem slabý a nemocný, trpím velikými
bolestmi a vyčerpáním a dech visí v mé hrudi jako zhaslá lampa. Jsem starý.
Přízraky nesou mé jméno ve svých půlnočních hovorech a ten tichý, mírný Hlas mě
vyzývá z dáli. A mnohem důvěrnější Hlas křičí do mého ucha s bezbožnou netrpělivostí. Váha
mé duše bude rozhodovat o místě jejího odpočinku. Před tím zde musím zapsat vše, co mohu,
ohledně hrůz, jež se plíží Venku a kteréžto číhají a čekají u dveří na každého člověka; proto nám
byla tato odvěká arkána dávno odkázána, byla zapomenuta všemi až na několik lidí, uctívačů
Prvotních (jejich jména budiž zapomenuta!).
A pokud snad já nedokončím tento úkol, vezmi, co jest zde a odkryj zbývající, neboť čas
jest krátký a lidstvo neví ani nerozumí zlu, jež toho očekává; z každé strany, z každé Brány,
z každé porušené bariéry od každého hloupého akolyty na počátku propukajícího šílenství.
Pro tebe je Kniha Mrtvých, Kniha Černé Země, kterou jsem předvolal níže v nebezpečí
života, přesně tak, jak jsem ji přijal na úrovni
Igigi
(rovina zvěrokruhu, nebeských stálic, II.
Sféra), krutého nebeského oživení od druhé strany Poutníků z Pustin.
Nechť všichni, kdož čtou tuto knihou jsou tímto varováni, neboť domov lidí je viděn a
pozorován Rodem starověkých bohů a démonů z věků před časem, kteří hledají odplatu za
zapomenutý boj, jenž vzal místo kdesi ve vesmíru a propůjčil jej světu ve dnech před stvořením
člověka, kdy se Starší bohové procházeli po Vesmíru, rod
Marduka
, jak ho znali Chaldejští, a
Enkiho
, našeho
Učitele
, Pána Čarodějů.
Věz tedy, že já jsem prošel všemi Úrovněmi Bohů a také místy Bezprostorna a také jsem
sestoupil do odporného místa Smrti a Věčné Touhy, kteráž všechna mohou být dosažena Branou
Ganzir
, postavené ve městě
Ur
ještě v časech před Babylonem.
Věz tedy také, že já jsem hovořil se všemi duchovními lidmi a démony, jejichž jména již
dávnou nejsou známa ve společenství lidí, nebo ani nikdy známa nebyla. A duše někoho z nich
mě předvolala na toto místo; dosud jsem já musel brát ostatní sebou, když jsem vás opouštěl.
Anu
nechť má soucit k mé duši!
Viděl jsem Neznámé Země, jaké žádná mapa nikdy nezaznamenala. Žil jsem na pouštích
a ve zpustošených krajinách a hovořil jsem s duchy a dušemi povražděných mužů a s ženami,
které zemřely při porodu, obětmi ďáblice
Lammashta
.
Cestoval jsem napříč všemi moři hledajíc palác Našeho Učitele a našel jsem kamenné
monumenty poražených civilizací a rozluštil jsem písemnosti některých z nich; zatímco ostatní
stále zůstávají tajemství pro kteréhokoliv ze žijících lidí. A tato civilizace byly zničeny právě pro
vědomosti obsažené v těchto knihách.
Cestoval jsem taktéž mezi hvězdami a chvěl jsem se před Bohy. Našel jsem, konečně,
formuli, s níž jsem mohl přejít Bránu
Arzir
a vstoupit do zakázané říše hnusného
Igigi
.
Já jsem probudil démony a smrt.
Já jsem vyzval duchy mých předků do skutečnosti a viditelného zjevení na vrcholku
chrámu postaveného tak, aby dosáhl hvězd a aby se dotkl nejspodnějších doupat
Hádových
. Já
jsem v ješitnosti a pýše zápolil s černými mágy
Azag-thotha
a prchl jsem na Zemi povolán
Inannou
(Ištar)
a jejím bratrem
Mardukem
Pánem dvouhlavé
Sekery
.
Já jsem povolal armády proti Zemím Východu, vyzval jsem dav nepřátel a podrobil jsem
si je a takto činíc, nalezl jsem
Ngaa
, Boha pohanů, jenž vydechoval plameny a řval jako tisíce
hromů.
Já jsem nalezl strach.
Nalezl jsem Bránu vedoucí Ven, u níž Prvotní, kteří stále hledal vstup do našeho světa,
drží věčnou stráž. Čichal jsem výpary těchto Prvotních, Královny Vnějšku, jejíž jméno jest
napsáno v hrozivých grimoárech, svědectví jakési mrtvé civilizace, jejíž kněží, hledající sílu,
otevřeli naráz děsivou, zlou Bránu jen hodinu mimo čas, a byli sežráni.
Přišel jsem ovládnout tyto vědomosti skrze zcela zvláštní obřady, jež jsem prováděl
v místech, Řeky zvanými Mezopotámie, jsa zde zván synem negramotného pastýře.
Když jsem byl pouhým mladíkem, cestoval jsem sám po horách Východu, jež jsou
domorodci zvány
Masshu
, zde jsem na šedém kameni nalezl vyřezané tři podivné symboly.
Kámen byl vysoký jako zdravý muž a veliký byl jako rozložitý býk. Držel pevně v zemi a já jsem
jím nemohl pohnout. Nemyslel jsem nadále na řezby, domnívaje se, že jde o práci kohosi, kdo
zachycoval vítězství krále nad nepřítelem, rozdělal jsem si u paty kamene oheň, abych se ochránil
před vlky, jež se potulovali po kraji a ukládal jsem se k spánku, neboť se snášela noc a já jsem byl
daleko od mého města, Bet Durrabia. Byvše tak tři hodiny do rozbřesku, o devatenáctém
Shabatu, byl jsem probuzen vytím psů, pravděpodobně vlků, nezvykle hlasitým, jakoby na dosah
ruky vzdáleným. Oheň již uhasl v žhavé uhlíky a tyto rudé, sálající uhlíky roztančily mdlé stíny
kolem kamenného monumentu se třemi řezbami. Narychlo jsem začal rozdělávat jiný oheň, když
tu najednou šedý kámen počal vystupovat do vzduchu, jako by byl holubem. Nemohl jsem se ani
pohnout ani hovořit ve strachu, že mi padne na hřbet a uchopí mne svými studenými prsty kolem
lebky. Dik z Azug-bel-ya nebyl tak neznámým, jako tento pohled, i když zdánlivě tál v mých
rukou.
Pojednou jsem zaslechl hlas, tichý, vzdálený a plný strachu, tu mně přepadl děs
z loupežníků i padl jsem v bázni zpět na místo, kde jsem předtím byl, avšak létající kámen ještě
neukázal nejmenší množství hrůz.
Nyní jsem mohl jasně vidět, že tři řezby na kamenném pomníku žhnuly plamenně rudou
září, jako by kámen byl v ohni. Postavy si společně mumlaly modlitbu nebo vzývání, z čehož však
mohlo být zaslechnuto jen pár slov, ta však byla v jakémsi neznámém jazyku; ačkoliv,
Anu
měj
soucit s mou duší!, tento rituál my již dlouho nebyl neznámý.
Postavy, jejichž obličeje jsem nemohl vidět či rozpoznat, započaly ve vzduchu provádět
divoké posunky s nožem, jenž se chladně a ostře blýskal do horské noci.
Zpod plovoucího kamene, z velkého kusu půdy, kde před tím vězel kámen, počal
vystupovat ocas hada. Tento had byl dozajista větší, než jsem kdy před tím viděl. Jeho nejtenčí
část byla zcela jako paže dvou mužů a jak povstávala ze země, byla následována jinou a stále více
a více, až se země začala chvět pod tlakem obrovských kusů. Zpěv kněží, jež byli, jak jsem nyní
věděl, služebníky jakési skryté Síly, zesílil a velmi se blížil histerii.
IA! IA! ZI AZAG!
IA! IA! ZI AZKAK!
IA! IA! KUTULU ZI KUR!
IA!
Zem, kde jsem se ukrýval zvlhla jakousi substancí, začala se mírně svažovat z dějiště jehož
jsem byl svědkem. Dotkl jsem se vláhy i shledal jsem, že jest to krev. V hrůze jsem vzkřikl a dal
jsem tím najevo svou přítomnost kněžím. Otočili se směrem ke mně a já jsem zhnuseně viděl,
kterak sobě bodají dýkami do hrudi, čímž nadnášeli kámen za jakýmsi tajemným účelem, jehož
smysl jsem neodhalil, ačkoliv jsem nyní věděl, že krev je potravou těchto duchů, kteříž jsou
příčinou toho, že po bitvě pole válečné žhne nepřirozeným světlem, znamením těchto živících se
duchů.
Nechť nás všechny
Anu
ochrání!
Můj výkřik uvrhl jejich rituál do chaosu a nepořádku. Rozeběhl jsem se jako o život
horskou stezkou, jíž jsem přišel, a kněží se jali mne pronásledovat, ačkoliv se mi zdálo, že někteří
zůstali vzadu, patrně proto, aby dokončili Rituál. Nicméně já jsem divoce prchal dolů ze svahu
chladnou nocí, srdce rychle pulsovalo v mé hrudi a mou hlava ovládala horkost, zvuk
odskakujících kamenů a dunění přicházelo ze zadu, velký kus země, po níž jsem běžel, se třásl.
V úleku a zděšení jsem spadl na zem.
Vstávaje, ač jsem byl neozbrojen, otočil jsem se tváří k nepříteli, jež by mě dostihl -
hotovil jsem se bojovat. K mému překvapení jsem neviděl žádného kněze ze starodávného
hororu ani čaroděje zapovězených Umění, ale černá roucha spadnuvší na trávu, jež nikterak
napohled nenaznačovala, že by pod nimi mohla být těla, či někdo živý.
Opatrně jsem přistoupil k prvnímu, nadzdvihl jsem ho dlouhou haluzí a vyzdvihl jsem
roucho ze spleti plevele a trní. Vše, co zbylo z kněze, byla kaluž slizu, jako zelený olej a zápach
těla, jako když se dlouho vysouší na slunci. Takový zápach by mne rychle přemohl, ale byl jsem
pevně odhodlán najít ostatní, abych viděl, zda ten samý osud postihl i ostatní.
Kráčel jsem nazpět po svahu, po němž jsem před chvilkou v hrůze prchal, narazil jsem na
dalšího z temných kněží, byl ve stejném stavu, jako ten první. Pokračoval jsem v chůzi, míjeje
více takových rouch, jako ty, kolem kterých jsem šel prve, už jsem neriskoval je převracet.,
Potom jsem konečně došel k šedému kameni, jenž se tak nepřirozeně vznesl do vzduchu na
příkaz kněží. Nyní vězel v zemi ještě hlouběji, ale řezby na něm stále žhnuly nadpřirozeným
světlem. Had, nebo to, co jsem za hada považoval, zmizel, ale v popelu mého vyhaslého ohniště,
nyní studeného a černého, byl lesklá kovová destička. Zdvihl jsem ji a viděl jsem, že na ní jsou
vyryty takové symboly, jako na kameni, avšak mnohem složitější - jejich podobu jsem nemohl
rozpoznat. Nikdy jsem neviděl podobné znaky, jako ty na kameni, měl jsem však ten pocit, že
mohu skoro přečíst písmena, avšak nemohu - jako bych tento jazyk kdysi znal, ale je tomu už
dávno, co jsem ho zapomněl. Začala mne bolet hlava, jako by ďábel roztloukal mou hlavu
v prach, tu se náhle paprsek světla dotkl kovového amuletu - což byla ta destička, jak jsem nyní
poznal - a hlas vstoupil od mé hlavy a sdělil mi tajemství scény, jíž jsem byl svědkem v jediném
slovu:
KUTULU
V tom okamžiku, jako by do mého ucha náhle pošeptal, jsem porozuměl.
Zde jsou znaky vyryté na šedivém kameni, což byla Brána Ven.
A toto je amulet, jenž jsem držel v ruce a mám ho do dnešních dnů na krku, když píšu
tato slova:
Ze tří vyrytých symbolů je první znamením našeho Rodu z druhé strany Hvězd a nazývá
se
ARRA
v řeči Pisatele, který mne tomu naučil, vyslancem Prvotních. V řeči prastarého města
Babylonu to značí
UR
.
Je to Znamení Závazku Starších Bohů, když jej uvidí ti, kdo nám ho dali, nezapomenou
na nás. Tak přísahali!
Duchu Nebeský, pamatuj na nás!
Druhé je Starší Znamení a je Klíčem, jenž může povolat Sílu Starších Bohů, je-li použito
se správnými slovy a způsoby. Má jméno a to zní
AGGA
.
Třetí je Znamením Strážce. Jmenuje se
BANDAR
. Strážce je Rod vyslaný Prvotními.
Bdí, zatímco ostatní spí, ovšem musí být vykonán příslušný obřad a oběť; jinak, pokud je
přivolán, obrátí se proti tobě.
Tyto znaky, aby působily, musí být vyryty do kamene zasazeného v zemi. Nebo
rozmístěny na obětním oltáři. Nebo neseny Skálou při Vzývání. Nebo vyryty do kovu jednoho
Boha či Bohyně a zavěšeny kolem krku, avšak schovány před pohledem rouhačů. Z této trojice
ARRA
a
AGGA
mohou být použity samostatně, jednotlivě, avšak
BANDAR
nesmí být
používán sám, nýbrž jen s jedním, nebo oběma ostatními znaky, pro Strážce je zapotřebí
připomenout Závazek, jímž je povinován Starším Bohům a našemu Rodu, jinak se obrátí proti
tobě, sežere tě a zpustoší tvé město, pokud nepřispěchají na pomoc Starší Bohové vyrušení
slzami tvých sluhů a pláčem tvých žen.
KAKAMMU!
Kovový amulet, jenž jsem získal z popela ohniště a který zachytil měsíční světlo je
mocnou Pečetí proti čemukoliv, co by mohlo číhat v Bráně z Venku; jakmile tě to uvidí, ustoupí
to od tebe
ZACHRÁNÍ TĚ POUZE TEHDY, DOPADÁ-LI SVĚTLO MĚSÍCE NA JEHO
POVRCH
tedy, jsou-li zatmění měsíce či je měsíc za mraky, může být tato ochrana proti nepřátelům
z Jiných Světů nedostatečnou a protivníci mohou zlomit barieru, nebo jim budeš sloužit až do
skonání světa. V takovém případě není jiného východiska, než vydržet, dokud se měsíční světlo
opět nerozletí po zemi, neboť měsíc je nejstarší mezi Úrovněmi a je hvězdným symbolem naší
Smlouvy.
NANNE
, Otče Bohů, pamatuj na nás!
Pročež musí být amulet vyryt do čistého stříbra v plném měsíčním světle, aby na něj při
práci dopadal měsíční svit a musí být vykonána základní měsíční zaklínadla a předepsané obřady,
jak je dále popsáno v této knize. A amulet nikdy nesmí být vystavován slunečnímu svitu, pro
SHAMMASH
zvané
UDU
, jeho žárlivostí bude pečeť okradena o svou sílu. V takovém případě
musí být očištěna v kafrovém roztoku a zaklínadla a rituály musí být znovu vykonány. Ale
v pravdě, bude lépe vyrýt novou.
Tato tajemství ti předávám pod hrozbou života pomíjejícího v útrpnostech: nikdy je
neodhaluj rouhačům, ani vyhnancům ani uctívačům Odvěkého Hada, nýbrž drž je ty sám na srdci
neustále potichu, ve skrytu před světem.
Mír tobě!
Od nynějška, od osudové noci v Horách
MASSHU
, putoval jsem po zemi a hledal jsem
klíč k tajným vědomostem, jež mi byly dány. Byla to obtížná a osamělá cesta, během té doby jsem
nepoznal ženu, neměl jsem domova, pobýval jsem v rozličných zemích, ponejvíce v jeskyních či
pouštích, naučil jsem se několika jazykům jako cestovatel a sjednáváním obchodu s řemeslníky
jsem se naučil mnoha jejich dovednostem a novotám. Avšak moje sjednávání se mělo dít se
Silami, které přebývaly v každé z těch zemí. A brzy jsem zjistil, že rozumím mnoha záležitostem,
o nichž jsem dříve neměl ani potuchy, leda snad ve snu. Přátelé mého mládí mne opustili a já je.
Když jsem byl již sedm let vzdálen od své rodiny, dozvěděl jsem se, že všichni zemřeli vlastní
rukou, ale důvod mi nebyl nikdo schopen říct; jejich stáda byla zabita jako oběť nějaké neznámé
epidemii.
Putoval jsem jako žebrák od města k městu, někde mne lidé přijímali vlídně, častěji pak
zle; hrozili mi vězením. V případě nutnosti jsem byl schopen přesvědčit nějakého učeného muže,
že jsem opravdový učenec; tehdy mi bylo dovoleno pročítat starodávné záznamy, kde byly
zachyceny znalosti čarodějnictví, kouzelnictví, magie a alchymie. Učil jsem se kouzla, jež
zapříčiňovala, že lidé onemocněli, umírali na mor, sněť, šílenství a jiné smrti. Naučil jsem se o
různých třídách démonů a zlých bohů, jež existují a dozvěděl jsem se o staré legendě hovořící o
Prvotních. Takto jsem tedy byl schopen vyzbrojit sám sebe proti ďáblici
LAMMASHTA
zvané
též Meč Štěpící Lebku, kteréžto znamení působilo mnoho hrůzy a strachu a (někteří tak říkají)
smrt většiny nejpozoruhodnějších druhů.
Časem jsem se naučil vše o jménech a insigniích démonů, ďáblů, čertů a příšer, jež jsou
zde vypsána v Knize Černé Země. Poznal jsem sílu astrálních Bohů i to, jak jim vyzvat ku
pomoci v případě potřeby. A také jsem poznal strašný úděl těch, kdož byli za astrálními duchy,
úděl těch, kdož stráží vstup do Chrámu Zapomnění, Odvěkost Dní a Prvotní, jejichž Jména zde
nemohu napsat.
Při mých osamělých obřadech v kopcích, bohoslužbách s ohněm a mečem, s vodou a
dýkou a s pomocí podivné trávy rostoucí v jistých částech
MASSHU
s níž jsem nevědomky
tehdy rozdělal oheň pod kamenem, s onou trávou, jež dává mysli velkou sílu putovat ohromnými
vzdálenostmi v nebesích jakož i v peklech, jsem obdržel předpisy pro následující amulety a
talismany, jež zajišťují Knězi bezpečný průchod mezi sférami, jimiž může putovat při hledání
Moudrosti.
Ale nyní, tisíc a jeden měsíc jsa vzdálen mladosti, přiskřípl Maskim mé paty, Rabishu tahá
za moje vlasy, Lammashta otevírá své hrůzné čelisti,
AZAG-THOTH
je slepě škodolibý na
svém trůně,
KUTULU
pozvedá hlavu a upřeně se dívá nahoru skrze Varloorniho Závoje, skrze
Propast, až svým pohledem spočine na mně; pročež já musím ve spěchu toto sepisovat, vypadá
to, jako bych někde neuspěl, co se týče obřadů a rituálů, nebo předpisů či zasvěcení, nyní se však
zdá, jako když veškeré množství
ERESHKIGALINÝCH
lží čeká, sní slintaje na můj odchod.
Prosím Bohy, abych byl spasen a abych nezhynul jako Kněz
ABDUL BEN-MARTU
v Jeruzalémě (Bohové nechť se upamatují a mají nad ním soucit!). Můj osud již více není psán ve
hvězdách, neboť jsem porušil hledáním síly pomocí Úrovní Chaldejský Závazek. Položil jsem
nohu na měsíc a měsíc již více nemá síly nade mnou. Čáry mého života byly vyhlazeny mým
putováním Pustinou, přes tato písmena psali bohové v nebesích. A stejně tak nyní mohu slyšet
vlky vyjící v horách tak jako oné osudné noci; a oni volají mé jméno a jména Dalších. Obávám se
o své tělo, ale ještě více se strachuji o svou duši.
Nezapomeň, v každém volném okamžiku volej k Bohům, aby na tebe nezapomněli neboť
oni jsou zapomínající a velmi vzdálení. Zapaluj svůj oheň vysoko v horách, na vrcholcích chrámů
a pyramid, aby tebe viděli a na tebe se upamatovali.
Nezapomeň také opsat každý předpis, jež jsem níže sepsal, a nezměnit ani řádky ani
písmena co by na šíři vlasu, ve strachu ze změny významu nebo, a to hůře, aby nedošlo k zlomení
hvězdy v Bráně
GANZIRA
, Bráně Smrti, Bráně Stínů a Skořepin. Odříkej zaklínání tak, jak jsou
zde napsána, způsobem, jakým je předepsáno. Připrav rituály bez chyb, na náležitém místě a čase
vykonej zasvěcení.
Nechť jsou Ti Bohové stále milostiplní!
Nechť unikneš čelistem
MASKIMA
a přemůžeš sílu Prvotních!
A BOHOVÉ NECHŤ TI DOVOLÍ ZEMŘÍT DŘÍVE NEŽ PRVOTNÍ JEŠTĚ
JEDNOU OVLÁDNOU ZEMI!
KAKAMMU! SELAH!
[ Pobierz całość w formacie PDF ]